Co má vliv na technickou kvalitu snímku.
Pixely, pixely, pixely....
Většina lidí považuje za nejdůležitější rozlišení světlocitlivého čipu. Výrobci to vědí a tak u levných přístrojů a mobilů se snaží na miniaturní plochu čipu natlačit co nejvíce světlocitlivých buněk - pixelů. U přístrojů pro pokročilé a profesionální fotografy takový trend naštěstí není a rozlišovací schopnost se zvyšuje jen velmi pozvolna a někdy dokonce i snižuje. A jistě je to i tím, že tato kategorie uživatelů je mnohem informovanější. U těchto přístrojů se dnes standartně setkáváme s rozlišením 16 až 25 Mpixelů. Ale i méně, např. 12Mpx a to dokonce i u full frame snímačů. Samozřejmě se můžeme setkat i s větším počtem, než zmíněných 25Mp. Tady bych chtěl poznamenat, že můj první kompakt měl čip 5Mpx a ve spojení se skvělým objektivem pořizoval skvělé snímky, které jsem tiskl na formát 30x40cm a jejich kvalita byla výborná. Kompakt již dosloužil, ale zrcadlovka APS-C se 6Mpx fotí doposud a stále skvěle. A snímky 30x45cm jsou taky výborné. Prostě, když se naučíme při snímání využívat celou plochu snímače a nebudeme se spoléhat na výřezy, nemusíme se za megapixely vůbec honit. Zvláště když nebudeme počítat s extrémně velkými rozměry fotografií, nebo dokonce když nebudeme tisknout své fotografie vůbec.
Více než na počtu pixelů záleží na jejich ploše. Je tedy předpokladem, že 16Mp snímač rozměrů 13x17.3 (4/3) na tom bude hůře, než např. větší snímač rozměrů APS-C. Ale rozdíl nemusí být veliký, nebo dokonce nemusí být žáden. Budou li mezi jednotlivými buňkami větší mezery, může být výsledná plocha jednotlivých buněk stejná, nebo i menší, než na čipu menšího rozměru.
Dalším faktorem, který ovlivní kvalitu je to, jak výrobce zajistí, aby světlo dopadající na jednu světlocitlivou buňku, neovlivnilo sousední buňky. To, jestli se jedná o čip s předním, nebo zadním osvitem, zase na kvalitu obrazu, nebo spíše signálu určeného k dalšímu zpracování, už takový vliv nemá.
Souhrnně lze tedy říci, že větší čipy budou vykazovat menší šum při vyšších citlivostech. Jsou tu ovšem nějaká “ale”. Problém je např. v tom, že čím větší čip, tím více se zahřívá, což taky způsobuje nárůst šumu.
Z toho všeho vidíme, že cestou k lepším obrazovým výsledkům není ani prosté navyšování megapixelů, ani zvětšování čipu, ale vše se musí tak nějak zkoordinovat.
Jsou samozřejmě i jiné možnosti zlepšení výstupu z obrazového čipu. Jedním, poměrně úspěšným počinem, je pohyb čipu během expozice, kdy se spojí několik snímků, pořízených během pohybu čipu. A nedojde tím jenom k nárůstu počtu megapixelů, aniž by došlo k nárůstu šumu, ale protože se mění nejen pozice čipu, ale i jeho citlivost během expozic, dojde taky k výraznému navýšení dynamického rozsahu. Když se toto řešení poprvé objevilo, mohlo to vyvolat nadšení, protože snímky se vyrovnaly, nebo i předčily svou kvalitou, snímky pořízené na větší formát. Má to ovšem zatím jeden háček. Nemůžeme tak snímat pohybové náměty a přístroj taky musí být znehybněn, nejlépe na stativu. Toto řešení se už objevuje i u full frame formátu. Jen ještě na vysvětlenou. Ten pohyb čipu je skutečně minimální, jen asi o ½ pixelu, nebo i méně.
Ještě se musím zmínit o bayerově masce a low-pass filtru. Bayerovu masku používají v různých obměnách všechny přístroje, na jejichž výstupu požadujeme barevné snímky. A jsou to opravdu téměř všechny, výjimku tvoří jen profesinální “speciály” na černobílou fotografii. Vynecháním této masky se zvýší dopad světla na jednotlivé světlocitlivé buňky. Low-pass filtr se zase stará o potlačení moaré, ale výrobci jej v poslední době stále častěji vypouštějí a nárůst moaré nijak nepozoruju, naopak, zejména při použití kvalitních objektivů, můžou snímky působit dojmem, že jsou ostřejší.
Software
Nemyslím teď software, který používáte ke zpracování fotografií na svém počítači, ale ten, kterým výrobce vybavil přístroj při jeho výrobě. Ovlivňuje nejen rychlost, ale i kvalitu. Musí “spojit” signály z jednotlivých pixelů do výsledného obrazu a to ovlivňuje zejména výsledné barevné podání, ale také např. výsledný šum. Taky konvertuje RAW na JPG, ale i vlastní RAW je softwarově zpracován - signál z jednotlivých světlocitlivých buněk se prostě musí nějak zapsat na paměťové médium. Zde si také musíme uvědomit, která naše nastavení přístroje se projeví ve výsledné fotografii. U RAW formátu se vlastně většina našich nastavení neprojeví. Používáme-li např. různé efektové filtry, dokonce ani černobílý snímek, RAW neovlivní. Snímek v RAWu bude vždy barevný a taky bude mít větší barevný a tonální rozsah, než softwarem přepočítaný JPG. Vlastně až při tomto převodu se aplikují všechny softwarové filtry, softwarové doostření či potlačení šumu. Na RAW má vliv vlastně jen nastavená citlivost, korekce expozice a mechanické vlivy, jako je clona a čas a optické filtry. Proto většina profesionálních fotografů RAW formátu využívá ať jako výchozího k pozdějšímu zpracování na PC, nebo záložního, kdyby ten JPG nějak nevyšel. Ten, kdo se však nechce zpracováním snímku zabývat, fotí do JPG, ale pak musí být o to pečlivější při nastavování na foťáku. Přehnané doostření, nebo přehnané odstraňování šumu, to vše může nenávratně uškodit našemu záměru. A to nemluvím o různých efektech.
Typ přístroje
Ten ovlivňuje kvalitu snímku nejméně, nebo spíše vůbec. Zrcadlovky, kompakty i mirrorless (nebo, jak se “česky” někdy říká, bezzrcadlovky a pod.) mají kvalitu výstupu stejnou a záleží jen na nás, jakou platformu zvolíme. Kompakty se hodí pro ty, kdo hodně cestují a ty s pevným ohniskem pro ty, kteří se specializují na určitý žánr. Po zrcadlovce sáhnou většinou profesionální fotografové. Né, že by fotily lépe, ale oni jsou ne ně prostě zvyklí a nevadí jim jejich větší hmotnost. Největší budoucnost mají ovšem mirrorless přístroje. Odpadá zde mechanické zrcadlo, které může v krajním případě způsobit i rozhýbání snímku. A taky jejich velikost vychází menší, už proto, že vzdálenost bajonet-čip je mnohem menší vlivem nepřítomnosti zrcátka a jeho mechaniky. Navíc hledáčky kompaktů, ať už s výměnnými, nebo pevnými objektivy, mají natolik vysoké rozlišení, že kolikrát máme pocit, že koukáme do hledáčku zrcadlovky. A to se ještě musím zmínit o “zaostřovací lupě”, která dovoluje mnohem přesnější zaostření u elektronického hledáčku, než na matnici zrcadlovky. Ty sice mohou mít tuto vymoženost také, ale jen při použití “živého” náhledu na displayi a na to zase nepotřebujeme zrcadlovku. A to se ještě musím zmínit o tom, že zatím co v hledáčku zrcadlovky vidíme skutečnou scénu (a za tmy téměř nic), v elektronickém hledáčku, či na displayi, vidíme snímek jak bude vypadat hotový (pokud si nenastavíme jinak).
A ještě je tu jedna věc, dotykový display. Dnes bych si už přístroj bez této vymoženosti nekoupil a to je taky důvod, proč mými zrcadlovkami fotí má dcera, zatím co já používám mirrorless . Samozřejmě i zrcadlovka může mít dotykový display, ale to je jaksi mimo mísu. Dotykový display sice kvalitu snímku přímo neovlivní, ale značně zvyšuje pohotovost.
Optika
A tím se dostáváme k tomu, o čem si myslím, že kvalitu snímků ovlivňuje nejvíce, teda kromě nás, ale o tom tento článek není, a to k objektivům. Tady platí přímá úměra. Čím kvalitnější optika, tím kvalitnější výsledek. Zase ale nic se nemusí přehánět. I cenově výhodnější objektiv může mít skvělé optické vlastnosti. Jeho cena může být ovlivněna i značkou výrobce, ale i tím, je li objektiv utěsněný proti prachu a vlhkosti. V terénu je takto utěsněný objektiv ve výhodě, ale pokud jej používáme jen v ateliéru, pak je utěsnění zbytečné.
Také u čipů s menším počtem megapixelů můžeme i s papírově horším objektivem dosáhnout lepších výsledků.
Dnes mají objektivy velmi složitou konstrukci. Ty tam jsou doby tripletů, jejichž konstrukce čítala pouhé 3 samostatné čočky, či Tessar (4 čočky/3 členy). Né, že by byly nepoužitelné, sám jsem je vyzkoušel a stále “kreslí” dobře, ale požadavky jsou už přece jen někde jinde. Hodí se pro některé své vlastnosti spíše jen vyjímečně, ale pokud požadujeme opravdu kvalitní snímky, musíme sáhnout po objektivech konstruovaných přímo pro daný účel. Poněkud v nevýhodě jsou zde zrcadlovky. Pro poměrně velkou vzdálenost bajonet-čip, musí být u kraších ohnisek použit korekční člen (vesměs rozptylka), aby mohla být taková vzdálenost dodržena. U kompaktů a mirrorless přístrojů mohou tyto korekční členy odpadnout, protože tam se může objektiv přiblížit mnohem blíže k čipu. Projeví se to ale hlavně na velikosti samotného objektivu. Kvalitativně však jsou srovnatelné.
Závěrem.
Jistě by se našly další věci, které ovlivňují kvalitu výstupu. Ale tím hlavním faktorem jsme my. Ať už si vybereme jakýkoliv “hardware”, musíme se s ním naučit zacházet. Nejhorší je neustálé střídání značek. Ne, tím zlepšení nedosáhneme. Taky je nesmysl, koupit si drahý přístroj s výměnnými objektivy a používat jen základní zoom, který na tom nebývá nejlépe i když se s ním určitě fotit dá. Konec konců, když koukám na snímky “starých mistrů fotografie”, kolik jich je technicky perfektních? No ale technická fotografie, reklama, móda, tam se bez technické kvality neobejdeme.